Blog pod Schodištěm

rozumy

 

NETÁHNOU
Horčík, Klíma

netáhnou, netáhnou komíny

netáhnou ani ledviny

netáhnou už ani cigára

sečteno, tlustá čára

 

přitáhnou, přitáhnou kohouty

přitáhnou mě na rukách s pouty

přitáhnou mě za šedivý vlasy

zaplať, cinkaj kasy

 

jsem v hajzlu, budu spláchnutej

oholenej, oblečenej, obutej

jsem v hajzlu, konečná stanice

Olšany, Motol, Strašnice

 

zatáhnou, zatáhnou závěsy

zatáhnou a pekelně vyděsí

zatáhnou, spadla klec

tak hele: dělá to ranec

 

stáhnou mě, stáhnou i s úroky

stáhnou někam do stoky

stáhnou kůži, strhnou peřiny

padám držkou do hlíny

 

natáhnou mi, natáhnou černej frak

natáhnu se, no a pak

natáhnu v klidu bačkory

zem bude lehká, ale vůbec žádný úspory

 

jsem šťastnej, že budu spláchnutej

oholenej, oblečenej, obutej

jsem šťastnej, mám to vyhraný

Strašnice, Motol, Olšany

 

 

 

 

MAHA MAHA
Klíma
 

vždycky, když zaparkuju motorku

rozkopnu dveře báru 

narazím na holku 

z Karlovejch Varů

 

vždycky, když praštím se do čela

cejtím to až v břichu

a pak kráčej naše těla 

na zahrádku hříchu

 

vždycky, jak cejtím zuby na krku

srdeční sval buší

když mi holka dělá vrků 

jazykem v uších

 

a potom sbíráme, co smilností 

pod postel upadlo 

já svoje starý kosti

holka svoje prádlo

 

a potom nasednu na motorku

polechtám válce

zamávám na holku 

a zmizím v dálce

 

jenže na D5 hřebíky

řídítka se smýkaj

a všecky krásný budíky 

zvoní a hnusně tikaj

 

a tak se budím z týhle schízy 

a hned střílím při cigáru

další noční rider easy 

do Karlovejch Varů

 

maha maha Yamaha

maha maha do naha 

maha maha Kawasaki

naklopím tě, ty mě taky

 

 

BYTY
Klíma 

 

když maj holky svý byty

jsou vždycky plný intimity

zarosený zrcadla a v nich šťastný kukadla

když maj holky byty svý

 

co se to podělalo 

mluvíš moc a líbáš málo

vzdychám, zuřím, brečím, chci tě praštit něčím

co asi podělalo se

 

když maj holky svý byty

trčej v nich jak stalagmity

smutně spadlý ramínko, vzorně suchý prkýnko

když maj holky byty svý

 

smrkám do bytovýho textilu

že každej chvilku tahá pilu

zabiju tu husu, co ti teď dává pusu

a zaplatí ty záclony

 

když maj holky svý byty

a všechny tequilly jsou dopitý

vymění zrcadla, opraví kukadla

a odjedou taxíkem

 

 

 

 

KAKTUS
Klíma

 

procházím ulicí

lidi mě zdraví

na první popelnici 

kočička se dáví

 

ze druhý popelnice

zírá na mě chlap

páchne jako vopice 

a pak zase víko sklap

 

kam já tě vyhodím, chladím si opuchlej nos

když se tě dotknu, tak pícháš jak roj divejch vos

 

kde já s tebou skoncuju

zbejvá odpadkovej koš

rukavice nazuju

jsem něco jako listonoš 

 

odevzdám balík, ne, nechci nic podepsat 

kam já tě vyhodím, pícháš mě do srdce

 

a to je tvůj konec, zlato

konec jednoho kaktusu

co kvete jednou za rok v jedný pozici 

co kvete, až se zhasne v ložnici 

 

a to tvůj konec, zlato

konec jednoho kaktusu

mrtvý kytky zabalený v ubrusu

 

 

 

 

STRAŠÁK
Klíma 

 

když se voda zavírá, dělají se kruhy

když letní den umírá, rozvážu si stuhy

 

hoď je do tý řeky, chtějí po ní plouti

a starý báby vzteky budou plivat z proutí

 

jak se tvý bílý tváři červánky dvoří

jak nám oči září a těla nahlas hoří

 

ale že ten plamen, že dělá jiným škody

vyčuráme amen a půjdem do hospody

 

vykopeme spolu studnu zapomnění

skočíme dolů, kde žádný „potom“ není

 

když se láska zavírá, dělají se kola

nebeskýho portýra do práce volá

 

        stojí strašák v poli

a ztrouchnivělou holí

do všech světovejch stran

odhání hejna vran, černejch vran

 

stojí strašák v poli

a žízeň ho bolí

zvedni pod ním ten kámen

a vytryskne pramen, rudej pramen

 

 

 

 

 

NOC
Klíma 

 

syčí noc, noc syčí jako had

rozkroky ulic čerstvě umytý

noc bere, dává, mazlí se, má hlad

a Týnskej chrám měsícem zalitý

 

syčí noc, jak had se svlíká z kůže

ten na kříži je teď rád přibitej

noc bere, dává, sejme koho může

a Týnskej chrám tmou zalitej

 

syčí noc a tiše plazí se z města

lampy trousej žlutej hořkej jed

noc bere, dává, miluje a trestá

a Týnskej chrám odbíjí pět

 

syčí noc a jako bomba tiká

pod Nuselským mostem povoluje pěst

noc bere, dává, zahaluje, svlíká

a Týnskej chrám odbíjí šest

  

syčí noc a pak jak pára mizí

novej den jí šlape na paty

novej had, neznámej a cizí

a Týnskej chrám je sluncem prohřátý

 

dobrou, dobrou noc

 

 

 

DÍKY, UŽ NEBUDU
Klíma 

 

díky, už nebudu, mám nějak dost

trochu mě dneska zlobí žaludek

v ložnici je host

jméno není podstatný, zato tuším přísudek

 

se psem jsem obešel už třikrát celej les

ve městě znám nazpaměť všechny výlohy

z ložnice je fitness

dva se tam potí a vtipně střídaj polohy 

 

zase mi navlíkáš svetr s jeleny

srdce ti touhou buší

kupuješ mi zájezd na ostrov Svatý Heleny

a nějak moc ti to sluší  

 

nejsem typ, co skolí mamuta

co místo esemesek posílá rány

ložnice je zamknutá

a klíč ke všemu je v zámku z druhý strany 

 

nebudu už smutným paroháčem

nad zvětralou desítkou na pivním tácku

nebudu už trapným hokejistou 

bez puku a bez klacku

 

nebudu už smutným paroháčem

nad zvětralou desítkou na pivním tácku

nebudu už paci pacifistou

když ty si na facku

 

 

 

SÁZAVA
Klíma 

 

všechny řeky velký jsou, když sluncem sněhy tají

a ty řeky krutý jsou, když sluncem sněhy tají

pak si i smrt odnesou a zima bude v háji

 

a ty jara teplý jsou a holky choděj ven

všechny holky teplý jsou a na jaře choděj ven

někdo slíže smetanu a někdo strouhá křen

 

a v těch hořkejch slzách prohání se hejno ryb

a v tom slaným moři prohání se hejno ryb

jedna z nich mi slíbila, že bude zase líp

 

v tý naději teď usínám a čekám lepší ráno

a každej den tak usínám a čekám lepší ráno

tam venku hučí řeka a já nemám lano

 

 

STAŘENA
Krajíček, Klíma 

 

jsem stařena v pase zlomená

bedlivě vás pozoruju jedním okem

když stráže přicházejí vybubnovat jména

když si ke mně stoupaj bokem

 

jsem stařena v pase zlomená

vítr mi houpe režným copanem

svým milencům podlamuju kolena

když se jejich hrdla stáhnou lanem

 

jsem stařena v pase zlomená

prodávám vstupenky na druhý břeh

a nehledě na to, jaká platí měna

nalodím všechny, když zadrží svůj dech 

 

jsem stařena v pase zlomená

ostrá po meči, vlídná po přeslici

bohatý ženich, nevěsta velkého věna

dostanu tvůj život a ty šibenici

 

hoj hoj hoj

už se stroj

boj se mě boj

 

 

 

 

SAKY PAKY
Klíma 

 

bouchlo to jak flaška šampusu

trapný ticho místo přípitku

šla si po mě jak slepice po flusu

sedám si na poslední kus nábytku

 

 sejmi mě, sejmi mě, klidně si mě sejmi

 dej si mě, dej si mě, dej

 já to přežiju, ožiju, klidně si mě sejmi

 byl sem hodnej, budu zlej

 

sedám si a pískám na pusu

prázdným bytem ozvěna letí

bouchlo to jak flaška šampusu

leknul se pes a zblbly děti 

 

na souseda volaj tatínku

soused bouchá flašku s šampusem

a já chroupu suchou topinku

pro oběd si chodím s ešusem

 

ořežu si tužku do špičky

a začnu psát nový dějiny

nový zámky, nádobí a poličky

novej život, nový kraviny

 

saky paky, děláme raky, tvoje oči jak bodláky

saky paky, děláme raky, proti sobě natahujem praky

saky paky, děláme raky, nechci si hrát na vojáky

saky paky, děláme raky, tak šťastnou cestu, ty mě taky

 

 

občas takhle zrána

snídám panák vodky

a ty nepozvána

zíráš na mě z fotky

 

 

SPLÍN REVOLUČNÍ TŘÍDY
Klíma 

 

splín Revoluční třídy

na naše bílý těla pad

jsem prach rozdrcený křídy

slíbej ho, slíbej, to já rád

 

červánkovej med

slepuje nám vlasy do dredů

jsem staroměstskej kmet

a noc s tebou v dohledu 

 

tvoje pevný boky vzývám

stříhám šňůry od všech pyžam

směješ se a díváš jinam

 

zkraty trolejí

oslavný ohňostroje nových životů

ať tramvaj vykolejí

zůstaneš i v sobotu 

 

splín Revoluční třídy 

chodím denně zalejvat

jsi krásná kytka pozemský bídy 

a přerůstáš i Pražskej hrad

 

 

 

NĚKDY
Klíma 

 

někdy se to vydaří

že je teplo akorát

revizor se vypaří

a v háku ti zvednou plat 

 

někdy se to povede

že popelnice vyvezou

a tramvaj rychle přijede

a kapsáři z ní vylezou 

vylezou, odlezou, zalezou 

 

někdy je to v pohodě

a ze slánky padá sůl

a tchýne není policajt

a policajt není vůl 

 

někdy prostě nesmeteš

černou kočku před nosem

ráno oči otevřeš

a neptáš se: kde to jsem 

kde to jsem, proč tu jsem a s kým

 

někdy to tak vychází

že ze dvou těl jedno jest

ve společný extázi

přitisknutý pěkně fest 

 

dám si špunty do uší

a černou pásku na oči

a vůbec mě nevzruší

až se věci otočí 

otočí, zatočí, přetočí