Blog pod Schodištěm

rozumy

No jen si to představte: pět švýcarských nácků mlátí na sjezdovce Roma... prostě jsem musel zasáhnout. Samozřejmě s písní "Beze vší poezie" na rtech... 

 Anebo takhle: na sjezdovkách se snažím úzkostlivě dodržovat rychlost 90km/h, protože je považuju za místní komunikace. Inspirativní je, když vám v tom letu vypne lyže - to pak následuje další let, Raška hadr... Jelikož jsem ztratil vědomí hned při prvním nárazu, kutálel jsem se prý zhruba stejně neovladatelně jako balík slámy, údajně přes patnáct kotoulů. Takže kdo je tady atlet? 

Když jsem se probudil, modrooký anděl v modré bundě mi přikládal sníh na kukuč. Kolem stálo dost lidí... ještě aby ne. Je to jasný, Schodiště prostě ve Švýcarsku letí. 

Když vás vezou v utěsněném spacáku po sjezdovce, drncá to daleko míň než třeba auto našeho řidiče Oldy cestou na koncert do Brna.

Můj soused v davoské nemocnici, slavný místní rozsekaný snowboardista, byl friendly (stejně jako celá crew hýýýrr). Dle mého dress-code (tričko Led Zeppelin a jégrovy drtiče mrazu) sám pro sebe usoudil, že mám rrrrád rrrrock a naladil švýcarské rádio s takovým formátem, o němž si u nás můžeme nechat jenom zdát. Jedna lepší pecka než druhá a žádný kecy do toho... Taky mě znalecky zadržel, když jsem si chtěl sám vyndat kapačku... Pak jsme se společně shodli, že si nepamatujeme, jak se nám to stalo a usnuli.

Se sličnou sestřičkou Elisabeth jsme to měli hozené dost intimně - na hajzl jsem musel vždycky s ní, bruneta držela kapačku, já ty další věci... Celou noc jsem se snažil vybavit, jak se řekne anglicky, že mám žízeň - ale ani německé durstig mi nebylo nic platné. Nechali mě na suchu, za to mi každou hodinu svítili do očí, drbali mě na rukou a vůbec se dost zajímali o to, jestli žiju. Evidentně prostě dostali hlášku, že Roztoky tour musí být dokončeno.

V sedm ráno doktor (mladší než já) prohlásil, že oool rajt. Aby ale OZP ještě trošku přisypala, nutil mě tam zůstat do oběda. Trochu jsem se vztekal... ale ten oběd, přátelé, ten stál za to. Takhle libě jsme se nahoře na Jakobshornu nenafutrovali za celý zájezd...

A pak hurráá zpátky na sjezdovku - rozloučit se s horskými štíty, pokořit strach... a samozřejmě taky ještě trochu naložit těm náckům :-)





P. S. : Mojí novou image můžete shlédnout v pátek 20.4. na brněnské Flédě. Doktor (ten náš) si prý taky něco (sádrového) přichystal, tak nám to bude ladit.